V polovině letošního srpna se areál AZAS v Dolní Čermné proměnil v místo plné pátračů, badatelů a především malých archivářů. Pobytový tábor s tématem Archív DDM nevznikl náhodou. Byl pokračováním půlroční práce, kterou jsme v DDM DAMIÁN věnovali přípravě velké výstavy 75 let příběhů. Ta od května do konce srpna 2026 zaplnila radnici v Lanškrouně a provedla návštěvníky čtyřmi budovami, ve kterých lanškrounský dům dětí během své historie sídlil. Zároveň nás přivedla na myšlenku, že výstava by mohla být ještě živější, doplněná o další fotografie dětí, kroužků, táborů a všech těch příběhů, které jsou srdcem každého domu dětí.
A tak jsme se rozhodli výstavu rozšířit a zapojit do pátrání po historii samotné děti. Na táboře se z nich stali archiváři, kteří dostali historickou hádanku: najít chybějící kroniky a fotografie a doplnit výstavu o to, co v ní ještě scházelo. O život, radost, prázdniny a volný čas. Vydali se do Lanškrouna, Mistrovic i Letohradu, kde v tamních knihovnách objevili dvě kroniky a množství fotografií z akcí, táborů i kroužků, a to nejen historických, ale i těch z 21. století. Každý nález byl malým vítězstvím a společně skládal mozaiku toho, čím dům dětí a mládeže byl a dnes skutečně je.
Mezi výpravami za kronikami ale nechybělo nic z toho, co tábor dělá táborem. Děti zdolaly stezku odvahy, večer tančily na diskotéce, koupaly se a u táboráku sdílely zážitky z celého dne. Právě tohle sdílení se často stočilo k tomu, co přes den objevily v archivech. Historie tak přestala být jen papírem a stala se součástí každodenního táborového života.
Výsledky pátrání si děti nenechaly pro sebe. Naučily se pracovat s materiály, třídit fotografie, hledat souvislosti a připravovat vlastní výstavní panely. V pátek se areál proměnil v malé muzeum, kde s hrdostí představily rodičům svou práci. Výstavu plnou příběhů, fotek, vzpomínek a radosti z objevování.
Tábor s tématem Archív DDM byl krásným důkazem toho, že historie může být i dobrodružství. A zároveň nám připomněl něco podstatného: dům dětí netvoří jenom zdi, ale především lidé. Děti, vedoucí, zaměstnanci, dobrovolníci i všichni, kdo se podílejí na jeho chodu. A právě děti nám to potvrdily víc než cokoli jiného: po 75 letech příběhů, stovkách kroužků, táborů a tisících dětí si DDM zaslouží víc než provizorní řešení. A my, jeho pracovníci, jsme si tím jistí stejně jako ony. Zaslouží si budovu, která bude skutečnou chloubou města, prostornou, moderní a přívětivou, do které budou děti chodit s radostí a hrdostí a která konečně důstojně odrazí vše, co dům dětí a mládeže pro Lanškroun a jeho okolí celá desetiletí znamená.
Iva Skalická, DDM DAMIÁN, LANŠKROUN