V sobotu 7. března 2026 jsme se v šestičlenné dámské sestavě vydaly na malé dobrodružství – do Centra environmentální výchovy Stolístek v Linharticích, kde nás čekalo výjezdní setkání našeho kurzu Kuchyň plná vzpomínek. Z Lanškrouna jsme vyjely před polednem, vybavené deseti ošatkami s těstem, které na nás trpělivě čekalo v našich lednicích. Kvásek i těsto se připravovaly několik dní dopředu, takže jsme s sebou vlastně vezly kus práce, péče a očekávání. Na úvod setkání jsme si přinesly také domácí rybízový koláč a čerstvě upečený chléb, oba ze stejného sobotního rozkvasu. Díky tomu mohli všichni účastníci linhartského workshopu ochutnat rozdíl mezi sladkým a slaným pečivem z kvásku.
V ekocentru ihned po příjezdu nás přivítala nejenom vůně kávy, jež vytvořila příjemnou, téměř rodinnou atmosféru, ale i vedoucí tohoto centra Radka Báčová, která se ujala jedné z části programu – pečení chleba v tradiční hliněné peci. Vyprávěla nám o vzniku jejich pece, o komunitním pečení a předala i cenné kontakty pro případ, že bychom se do podobného projektu pustili v Lanškrouně. Myšlenka komunitní pece u nás rezonuje už dlouho, a tento výlet nás v ní jen utvrdil. Nadšeně jsme ještě během kurzu volaly doporučenému odborníkovi, abychom zjistily, jak takovou pec postavit. Sen o společném pečení se nám najednou zdál mnohem blíž.
Další část kurzu pečení chleba vedla ředitelka DDM DAMIÁN, Lanškroun Iva Skalická. Všechny účastníky provedla celým procesem přípravy chleba – od překládání těsta přes stáčení až po ukládání do ošatky. Díky tomu získali všichni jasnou představu o tom, jak kváskový chléb vzniká od úplného začátku. Lektorka důraznila, že nejdůležitější je péče o kvásek. Ten její je pšeničný, a už 15 let se těší výborné kondici. Jméno nemá, ale zato má duši – a podle Ivy i vlastní osobnost. Na závěr kurzu věnovala svůj kvásek všem zájemcům, aby si mohli péct doma.
Kurz trval přes dvě hodiny. Ve 14 hodin jsme do hliněné pece vložily první várku chlebů a už samotné vytahování bylo zážitkem. Ta vůně byla neuvěřitelná. Na závěr pečení potom paní Luňáková všechny bochníky ještě potřela slanou vodou, aby získaly krásný lesk. A pak přišlo to hlavní – ochutnávka. Rozdíl mezi chlebem z hliněné pece a tím z elektrické trouby byl nepřehlédnutelný. Kůrka byla křupavá, voňavá, téměř slavnostní. Zážitek, který si budeme dlouho pamatovat.
Domů jsme odjížděly s pocitem radosti, inspirace a s nadějí, že jednou budeme podobný chléb péct i v Lanškrouně – třeba už příští rok, na dalším pokračování našeho kurzu Kuchyň plná vzpomínek.
Za kurz DDM DAMIÁN s radostí sepsala Iva Skalická
